Září 2010

Všechny cesty vedou do Říma

23. září 2010 v 20:04 | Zuzka |  Deníček
Všechny cesty vedou do Říma- tuhle větu jsem slyšela tolikrát a to hlavně minulý rok od učitelky dějepisu, když jsme Řím probírali opravdu do puntíku...

Každý rok za dobré vysvědčení mě a bráchu berou děda s babičkou na poznávací zájezdy do ciziny...bohužel se většinou jedná o pár dní, ale aspoň něco, poznám zase něco nového, vyfotím něco nového, získám zase haldu vzpomínek a informací o městě, které znám jen z těch hodin dějepisu...:)

Zítra dopoledne jedu a beru s sebou foťák, takže pokud sem mi to podaří, tak nějaké fotky přidám :)

                                                                                                   Zuzka 

Nestíhám, nestačím :D

14. září 2010 v 17:43 | Zuzka |  Deníček
Tak a začal školní rok, nástup byl docela pohodový, ale po dvou dnech jsem opět v tahu...

Odpoledky, skoro až do večera, klavír, blog, úkoly, úklid mého, pořád rozbordeleného,pokoje a ještě spousta jiných věcí... Tohle všechno se nedá nějak rozumně zkloubit a tak jsem musela něco vyřadit a výsledek byl bohužel jasný-blog musí stranou-s odpoledkama nic neudělám, klavíru se kvůli rodičům nevyhnu, úkoly psát musím, úklid? no, ten bych někdy taky ráda dala stranou, ale mamka je na to alergická, takže je lepší si uklidit než aby mi pak luxovala všechny věci, které se jí zdají nepotřebné..

Už jsem několikrát sedla k počítači a řekla si-Tak a teď si obnovíš blog- jenže, nebyla ta správná chvíle, na psaní dobrého článku je potřeba chvíle, kdy je chuť psát...to se po celém dnu nějak nepovedlo a tak jsem po pěti minutách odešla...

Nakupování sešitů a všech pomůcek bylo zajímavé,protože naše papírnictví si udělalo inventuru v září-opravdu si nemohli vybrat lepší dobu než třetího září, kdy všichny jdou nakupovat to, co učitelé nakázali...říkám si-Dobře, nevadí půjdu jsem zítra a koupím si všechno...ale to zase mamka nechtěla, protože jsme měli jet za babičkou...šla jsem tam tedy za dva dny. Vybírání všeho, aby to splňovalo představy našich cílevědomých učitelů, bylo na dlouho. Když jsem dovybrala, stoupla jsem si do fronty a trpělivě čekala, když už na mě asi po čtvrt hodině došla řada, prodavačka mi "pípla" první sešit a potom...potom se mi začala strašně omlouvat, nevěděla jsem o co jde a tak jsem jí odpovídala že to nic, ale že nevím o čem to mluví a ona mi řekla, že se jí sekla kasa...pohár mojí trpělivosti se začal pomaličku přeplňovat, ale prodavačka mne utěšovala, že to může trvat buď 3 nebo 5 minut-to jsem byla ochotná počkat, po asi deseti mi řekla: Může to trvat 10 minut nebo možná čtvrt hodiny-řekla jsem si, že když už jsem tady tak si počkám. Vyčkávala jsem takhle dvacet minut a pak mě to přestalo bavit, hlavně po větě prodavačky, která řekla: Může to trvat půl hodiny, ale taky to dneska ani spravit nemusíme-to už mi trpělivost opravdu došla, strčila jsem svoje zboží zpátky do košíku a s větou: Zítra si pro to možná příjdu-jsem odešla...Přišla jsem další den a zeptala se na ten košík, bylo asi šest, protože jsem jela rovnou ze školy-pání se mi opět začala omlouvat a já už tušila, že se zase něco stalo, zeptala jsem se a ona mi řekla že ten košík už vrátila do regálů protože si myslela, že už nepříjdu( i když zavírají až v sedm)...Ach Bože! Nejen že jsem ztratila strašně času v blbym papírnictví, ale ještě jsem ztratila ten seznam s tím, co si mám všechno koupit, protože jsem nevěděla že bych to ještě mohla někdy postrádat... další půlhodinu jse strávila hledáním sešitů a přemýšlením, jestli jsem na něco nezapomněla a v sedm jsem odcházela z obchodu, znavená a rozzuřená...

Vím že jsem slibovala i článek do nové rubriky, ale nevím...nějak se mi zatím nechce a taky na to nemám dosta času abych se podívala na film a za čerstvé paměti něco slušného napsala, ale budu se snažit-tím však nic neslibuju, protože vím jak to pak dopadá-nic se nestane a já mám pak špatné svědomí...