Srpen 2010

Nová rubrika :)

31. srpna 2010 v 6:00 | Zuzka |  Okolo blogu
Tak vytvořila jsem novou rubriku-mimochodem, k tomuto činu se už odhodlávám dost dlouho... O čem bude? No bude to různé:
-knihy
-filmy
-občas se možná objeví i blog, který se mi líbí :)

Občas jsem viděla třeba film ale četla i knihu, takže budu občeas porovnávat...Myslím, že alespoň do týdne by se měl objevit článek, který bude patřit této rubrice :)

Návštěva "Japonska"

29. srpna 2010 v 18:39 | Zuzka |  Deníček
Blíží se konec prázdnin a já se snažím, abych si ty poslední dny volna pořádně užila. Chodím na , po prázdninách již známá místa, a připomínám si, co jsem dělala ty dva měsíce a sním o tom co bych dělala, kdyby mi někdo dal ještě ty dva měsíce navíc..

Ale už to není to letní počasí, už nejsou ty vedra a letní spršky. Je chladno a když se neobleču do tlustého svetru, tak je mi opravdu kosa :D. No aby taky nebyla, když je dvanáct stupňů...

Lety a pády

24. srpna 2010 v 12:19 | Zuzka |  Pod lupou
Lety a pády-nadpis, který mne napadl na zahradě, když jsem četla knihu od Foglara :) Viděla jsem tam příběhy chlapců, kteří milovali dobrodružství-občas se jim dařilo a byli na vrcholu slávy a občas byly pod tlakem, kdy by nejradši utekli domů k mamince :) Kniha byla tak úžasně napsána, mohla jsem z ní čerpat mnoho zajímavých slohových vět-popis pocitů, děje strchu a štěstí, zklamání...zjistila jsem do jaké vysoké míry nám knihy rozvíjejí fantazii. Nedávno jsem si povídala s jednou paní a ta mi řekla, že má vnoučka, který už ani nemůže číst knihy, protože je to pro něj jen ztráta času, neumí si pod slovy nic představit...to mě vyrazilo dech-jak nemůže? může snad každý,ne? a paní mi a to řekla-ztratil fantazii, fantazie je věc o kterou se musí pečovat od dětství jako o choulostivou květinu...

Trošku jsem zase odběhla od tématu...abych mohla úplně vysvětlit význam nadpisu potřebovala bych hodně času na rozmyšlenou, ale tak trochu zkráceně to napsat můžu :) myslela jsem tím vůbec život člověka..

Jsou chvíle kdy je čověk šťastný až tak, že se mu zdá že ani víc už být nemůže. Někdy by se zase nejradši zahrabal hluboko do země a dlouho čekal než by se zapomnělo a on by mohl v klídku vylézt ven. Slyšela jsem jednu větu v rozhlasové hře, která mi utkvěla v paměti: Každý hrajeme svou hru a nakonec jí stejně prohráváme...ale čím ji prohráváme? smrtí? možná...to si může každý vymyslet...náš život je určený k tomu abysme letěli a padali, abysme něco dokázali, abychom až budeme staří a budeme vzpomínat-abychom si vzpoměli jen na samé dobré věci, jinak nás to bude trápit až do hrobu...

My jsme teď trochu klopýtli, naše rodina totiž trošku přestavuje a a to zase nestojí jenom pár kaček, no a přišlo krupobití a my? máme ďoury v okapech, omítku máme jako po válce, kytky žádný a prasklý okno-no jak se říká: život jde dál, ale novou omítku ještě asi dlouho mít nebudem, né že by mě na tom nějak extra záleželo,ale rodičů je mi docela líto...