Duben 2010

Moře...

26. dubna 2010 v 15:23 | Zuzka |  Příroda
Když se řekne slovo moře, představím si sebe, když mi bylo asi tak okolo pěti let. Navštívila jsem s rodinou Itálii...když jsme dorazili, zjistili jsme, že náš hotel nebyl něco extra, že na podlaze je spousty mravenců, že je všude mnoho špíny, málo místa a podobně...pro mé rodiče to bylo hrozné překvapení-tohle vůbec nečekali....já jsem ale i přes to cítila pocit náramného dobrodružství...
To taky hned dorazilo: všichni vybalovali a já jsem tajně hledala záminku, jak bych se od této velmi nudné činnosti mohla ulít :)...šla jsem do kuchyně a nalila si vodu, při tom jsem přemýšlela a přemýšlela a najednou jsem úplně zapoměla na to, že nechci vybalovat a vzpoměla jsem si na nějakou veselou příhodu, co se mi stala ve školce- v tu ránu jsem se rozesmála na celé kolo a omylem na své tričko vybryndala polovinu vody z mé skleničky...a to jsem jásala, to byla záminka!
Šla jsem za mamkou a pověděla jí o mokrém tričku. Mamka řekla, ať se převléknu a dám tričko sušit...vzala jsem si tedy jiné a šla jsem to polité pověsit na balkon...

Vyšla jsem na balkon, bylo krásně...vzala jsem si pár kolíčků a začala věšet na šňůru, ta byla hodně vysoko, ale tak na pátý pokus jsem se dočkala výsledku...oddychovala jsem po té namáhavé činnosti a pak se podívala před sebe...
Vidím krásně tyrkysově zbarvené moře, které leželo sotva pár metrů od hotelu-teď mi bylo už opravdu úplně jedno, že nebydlím v luxusním pětihvězdičkovém hotelu, ale že mám moře na dosah ruky, to bylo fascinující...honem jsem běžela za mamkou, ať už přestaneme vybalovat a jseme k moři, že už se nemohu dočkat...naštěstí už zbývalo na vybalení pouze věci nutné vzít si na pláž a to jsme akorát dali do plážové tašky a šli jsme...

Bylo to nádherné-jak jsem chodila bosá v teploučkém písku a sluníčko mi opalovalo tváře...a pak jsem si vzala takovou polystyrénovou kouli(dávala jsem si jí na záda, aby mě nadnášela a já se neutopila) a "vplula" do moře...vedle mě plavala mamka a povídala mi a ptala se jestli vím, že je moře slané a já na to, že si opravdu nemyslím, že by bylo, protože by někdo musel každý den každé moře zásobovat tolika pytlemi soli, že by nám už doma nyvystačila do slánky...mamka se smála a řekla ať ochutnám, když nevěřím...vyndala jsem tedy ruku z vody a olízla ji-JE SLANÝ!!! - to byla moje první reakce na moji mokrou ruku :D Po zjištění mi celá tahle záležitost vrtala v hlavě po celý pobyt...

Další dny jsem si hrála na břehu a dělala jsem to, co normální malé dítě dělá a totiž: stavěla hrad z písku, s bráchou jsme ho různě zdobili-místo oken mušličky, místo komína klacíček, který vyplavilo moře a jako vlajku jsme měli párátko ze zmrzlinového poháru s ovocem, na kterém byla italská vlajka: podařené dílo, řekli jsme si a podali jsme si ruce jako ve večerníčku Pat a Mat...pak jsme sbírali hodně mušliček a všelijakých věcí...

Tato vzpomínka je pro mě pořád ta skvělá a prosluněná...protože to byla jedna z mála návštěv moře a proto na ní vzpomínám ráda a s úsměvem na tváři...:)

Blog

16. dubna 2010 v 20:17 | Zuzka |  Okolo blogu
Poslední dobou jsem se zamýšlela nad tím, co mi blog přináší do života a zjistila jsem hodně věcí :D No tak za prvé: je to vlastně takový veřejný deník, který si (aspoň doufám) někdy někdo přečte...je to taková "vylévárna" mých myšlenek-o tom jak žiju, co dělám, co jsem během mého života postřehla...ne že bych to nemohla říct kamarádkám- ty si to občas rády poslechnou, ale časem už je to na ně moc, protože neustále musí naslouchat mým úvahám, místo aby si šly,s někým normálním, nakupovat :D ...ano i tak by se to dalo říct...

a to mě přivádí k další důležité věci, co mi přinesl blog a to: kamarádi :) ne obyčejní- vlastně ani moc nevíme, jak vypadá ten, s kterým si vyměňujeme své názory. Ale jsou to (podle mě) skvělí lidi a jsem ráda, že jsem je "poznala"...tak například Kikulka-to je holka stejného věku...její články jsou zajímavé a ona sama mi připadá strašně inteligentní a milá...jsem ráda, že je na blogu někdo takový :) její blg najdete tady: http://magic-ky.blog.cz/

a za třetí: poznala jsem krásu toho, být autor a spravedlivý vlastník blogu...totiž: dřív jsem měla tak neautorský blog, plný zkopírovaných článků- později jsem zjistila, že nenacházím smysl na tomto blogu, který byl zaplněn skoro jen obrázky slavných herců-chtěla jsem něco, co nemá nikdo ve třídě, něco, co možná ani nikoho z naší třídy zajímat nebude a totiž: originalita...první blog, který mi k tomu ještě přidal motivaci byl už zmiňovaný blog Kikulky :) a za to jí jsem moc vděčná...jsem jí vděčná za to, že se do dneška nepatlám v tom humusu nechutných článků, kterých jsem dosáhla? CtrlC a CtrlV...